Kdo je církev?

 Je to společenství Božího lidu. (Eklésia)
Kdo věří v Kristovu oběť, kdo má odpuštěny všechny hříchy. 
Kdo je znovuzrozen. Kdo je v Kristu. Kdo Kristu slouží, kdo žije pro něj.
Je to ten, koho zná Ježíš.
S Kristem jsme spojeni (srostlí) ve křtu,
jsme s ním spojení ve smrti (Řím 6)
a následně ve vzkříšení a posazeni s Kristem v nebesích.
Znovuzrozením a křtem se člověk stává součástí Těla Kristova. 
Získává povolání a umístění v těle – tedy mezi sourozenci.

Volání ke sjednocení jako příprava na příchod Ženicha.

Vize pro Čechy a Slovensko zahrnuje sjednocení, přípravu na příchod Krista
a návrat nevěsty domů do Božího království.

Nevěsta Kristova je označením pro Kristův lid (pro Boží lid), tj. pro ty,
kteří jsou znovuzrozeni a Kristu vydáni – vydáni láskou, kterou mají k Pánu
skrze Ducha Svatého, který v nevěstě přebývá. Do nevěsty Pánovy patří lidé
z každého kmene a jazyka a lidu a národa, kteří jsou znovuzrozeni.
Znamená to tedy i to, že jsou ve spojení s Pánem v Duchu Svatém,
milují Ho a poslouchají Jeho příkazy. Nikdo bez svatosti neuzří Pána a Boží
lid – nevěsta – musí tedy očekávat na svého Manžela, Ženicha: Pána Ježíše Krista, který ji draze vykoupil svou vlastní krví a daroval jí život.
Nevěsta se těší na setkání se se svým Pánem Ježíšem Kristem.
Její podstatou je taktéž vláda s Ježíšem Kristem a zaslíbení
věčného života skrze Krista v Božím království. Tak je tvořen duchovní
chrám, který je jinde nazýván duchovním Jeruzalémem. Hlavou nevěsty
je sám Pán Ježíš Kristus. Můžeme mluvit o duchovním propojení,
duchovním společenství a vstupu do něj. A pokud jsme uvnitř,
tak máme volat další, aby vstoupili.

I zpívají novou píseň, říkajíce: Jsi hoden vzít tu knihu a otevřít
její pečeti, protože jsi byl zabit a za svou krev jsi Bohu koupil
lidi z každého kmene a jazyka a lidu a národa a učinil jsi je
našemu Bohu králi a kněžími, i budou kralovat nad zemí.
(Zjevení 5,9-10)

Srdce nevěsty volá po jednotě. Mnoho z nás v minulosti udělalo mnoho
kroků k jednotě, ale následně bylo toto úsilí rozdrceno zjištěním nedostatků
druhých. Víme o přestupcích jednotlivých odvětví věřících lidí. Setkáváme
se s rozpory podle Božího slova – Bible, a proto nemůžeme pokračovat
v dalších krocích vzájemné jednoty. V tomto bodě se mnoho z nás zastavilo.

Problematika a nastínění společné cesty

Nová smlouva, KREV a CHLÉB

1 Kor 10,16 Kalich požehnání, za který děkujeme – není to
snad společenství Kristovy krve? 
Chléb, který lámeme – není to
snad společenství Kristova těla?
17Jako je jeden chléb, tak jsme jedno tělo.
I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb.
KREV společenství krve Krista
Krev Kristova mluví.
V Krvi je život, v krvi je duše.
Vylil na smrt svou duši a byl započten
mezi vzpurné  (Iz 53,12)
Krev Kristova očišťuje od každého hříchu. 
Přesněji řečeno víra v prolitou krev na kříži
nás očišťuje od každého hříchu.
CHLÉB je společenstvím těla Kristova
Je jen jedno tělo, jedna církev Kristova.
Církev staví Ježíš, nikoliv my.
Církev je tělo, společenství Božích dětí – údy, které
spolupracují  – na vyučování, v růstu,
v práci pro Krista, tj. šíření Evangelia
S Kristem se setkáváme skrze víru
v Duchu (na rovině duchovní)
S Kristem se setkáváme (na rovině
„hmatatelné“), skrze večeři Páně
S Kristem se setkáváme ve společenství na rovině
služby, povolání, společenství, vyučování, chval,
modliteb, v Těle Kristově.
Tělo a krev – dvě roviny
Náš boj není proti „tělu a krvi,“ – tedy
ne proti lidem (pozemská rovina)
Jsme součástí těla a krve Kristovy,
součástí Krista (nebeská rovina)

Lid Boží nevěsty jde vstříc návratu Pána Ježíše Krista a uzdravuje mnohé
z bolestí, v nichž jsme se dříve zastavili. Zde je několik prvků společných bolestí a léku na ně:

Mezi bolesti a nemoci denominací patří:

• touha po moci, lidská pýcha, mocnářství,
• vyhledávání lidské slávy a přibližování se světu nevěřících,
• klanění se modlám,
• touha po financích,
• sklon k náboženským praktikám a cvičením,
• odklon od přikázání Božích, od slov Ježíšových.

K tomu se přidávají další bolesti, které podstatně zatemňují celou vizi Ježíše,
čímž ji mohou až přetvářet na vizi satana. Mnohé skutky věřících se tímto
přičiněním stávají prázdnými skutky náboženství.

Jedni tedy podléhají prázdnému náboženství a ti druzí spadají do další skupiny, jež má stejné prvky jako ta první: NENÁVIST A ODSUZOVÁNÍ.
Znamená to, že ačkoliv tato skupina nepěstuje prázdné zvyky náboženství,
padá do stejné nástrahy obyčejným lidským souzením a prvky nenávisti.

V tomto bodě je tedy dotčena celá církev.
Proto řešení zde není, cesta musí vést jinak.

Z této nepříjemné a špatné kapitoly plaveme jako z pod vod nahoru opět
se nadechnout. Mnoho z nás je zraněných a už raději oddělených bezpečně
ve svých domovech a denominacích. Neznamená to pouze rozdělení jednotlivých denominací, ale i vnitřní rozdělení uprostřed denominací.

Správné prvky nevěsty, která ví, co s tím

Zde je pár principů, na kterých se Boží věřící určitě shodnou:

Stát správně znamená neodsuzovat a neodmítat bratra.
Říct bratrovi pravdu ve skutečnosti znamená mýt mu nohy.
Schopnost podívat se na problém svrchu nás vytrhuje z osobní
bojovnosti a nenávisti.
Drobné prvky nenávisti jsou nezájem a odstup.
Prázdné rituály a zákonictví patří pod ducha náboženství, který zabíjí.
Živý Bůh přichází do srdce jedince, a tak uprostřed každé denominace
jsou lidé upřímně milující Boha.
Přístup k pravdě má mít každý, lid Boží nevěsty pomáhá každému
vyjít ze lží. Odsuzované neodsuzuje, ale ukazuje, jak na změnu
a zpřístupňuje ji.
Mezi shromáždění silných Božích jedinců patří i ti slabí.
Problematika úzké a široké cesty vyžaduje vyostření jedince
k protříbenému životu pro Krista, ačkoliv mu dává dostatek času
ke správnému rozhodnutí.
Správný Boží bojovník se zbavuje kleští zla a běží ten dobrý boj víry.
Následovat Ježíše znamená zapřít sám sebe a jednat jako On.
Častá nečinnost a lenost je nepřipravenost na příchod Páně.
Boží slovo nemá být interpretováno tak, že Boží horkost zvlažňuje.
Vztah s Otcem, na který přišel Ježíš ukázat, nemá být zaměňován za prázdné náboženské činy.
Jediným vedoucím všech našich snah je Ježíš sám.
Vytříbené srdce vypovídá o stavu člověka. Láska Boží nás volá do hodnoty
Božích synů a jejich vzájemné jednoty. Společně tvoří jednoho nového člověka.

---

A nesmíte jeden druhého poškozovat, nýbrž budeš mít úctu
před svým Bohem, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh.
Leviticus 25:17
Když tvůj bratr zchudne a prodá něco ze svého vlastnictví, ať přijde 
jeho nejbližší příbuzný a vykoupí prodanou věc svého bratra.
Leviticus 25:25
A kdykoli se tvůj bratr bude ocitat v tísni a jeho ruka u tebe zeslábne,
pak se ho ujmeš, cizince anebo podruha, ať u tebe ožije.
Leviticus 25:35
Když tvůj bratr vedle tebe zchudne a prodá ti sebe sama, nezotročíš
ho otrockou službou. Leviticus 25:39
Jsou to přece moji služebníci, které jsem vyvedl z egyptské země, nesmějí být prodáváni jako otroci. Leviticus 25:42
Nesmíš nad ním s tvrdostí panovat, nýbrž budeš mít úctu před svým Bohem. Leviticus 25:43

Nedělejte si nicotnosti ani tesané modly, nestavte si posvátné sloupy ani si nepokládejte ve své zemi kamenné obrazy, abyste se jim klaněli. Neboť já Hospodin jsem váš Bůh. Leviticus 26:1

Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Matouš 16:24-26

Toto praví Hospodin: Prokletý je muž, který spoléhá
na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací
od Hospodina. Jeremiáš 17:5

Podobný koroptvi, která sedí na vejcích, ale nezplodí mladé, je ten, kdo neprávem získává bohatství; uprostřed svého života ho opustí
a na konci bude vypadat jako blázen. Jeremiáš 17:11

Vždyť právě on je naším pokojem, on, který z dvojího lidu udělal jeden jediný tím, že zbořil přehradu, jež je oddělovala, zrušil ve svém těle nenávist, onen Zákon předpisů s nařízeními, aby ve své osobě stvořil z obou jediného Nového člověka, uzavřel mír a smířil je s Bohem, oba v jednom těle skrze kříž: ve své osobě usmrtil nenávist. Efezským 2:15

Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.. Koloským 3:11

Evangelizace – vyhlašování Dobré zprávy

Apoštolové nebyli posláni „zakládat sbory.“ 
Apoštolové byli posláni hlásat dobrou zprávu o Kristu, Evangelium.
Ti, kteří uvěřili, se sdružovali, a tak přirozeně vznikaly sbory, 
společenství znovuzrozených lidí, dětí Božích.
Sbory neměly pastory, ani žádné jiné „funkce“,
ale apoštolové ustanovovali pouze starší pro správu sborů, 
později také diakony pro praktické úkoly či potřeby lidí.
Při evangelizaci nezveme lidi pouze do nějaké
denominace či skupiny, ale především do vztahu s Kristem, 
který by měl samozřejmě vyústit do spojení s Kristovým tělem.
Kristovo Tělo by samozřejmě mělo zastupovat samotného Krista na zemi.
Proto Pavel říká: „Prosíme vás, na místě Kristově, smiřte se s Bohem“.
Tedy v první fázi je navést, pokud možno, do osobní komunikace s Otcem.

---

Dopis Václava Lamra
Bůh vzbudí ducha vůdců a ducha lidu

Když v roce 1631 švédský král Gustav Adolf učinil v rámci třicetileté války
vpád do Čech, otevřel na krátké období pobělohorským vyhnancům cestu
do vlasti. Komenský v té nadějné době napsal dle proroka Aggea výzvu
k politickým a duchovním vůdcům, aby se obnovili v Kristu a zahájili
obrodu národa a vyvedli jej z politické a duchovní poroby.
(Ve spise Haggeus z roku 1632)
Dnešní doba je podobná. Náš národ je zbaven různých totalit, ale
dosud je zdeformován a ochrnut tím, co prožil. Ani politická a názorová
svoboda nepřivedla národ k obnově. Tu musí začít vůdcové – lidé, kteří
mají zodpovědnost v různých oblastech národní správy, podnikání, kultury,
atd. Především, jak to zdůraznil v oné výzvě Komenský, mají je obnovit
v Pánu křesťanští vůdcové církví a věřící vedoucí všech společenských oborů.
Prorok Aggeus byl aktivní v době médsko-perského období kolem roku
520 p.n.l., tedy v době poexilní, kdy se lid Izraelský vrátil ze zajetí do své
země a zahájil budování chrámu. Přestože lid žil v době svobody, stagnoval
a žil ve zmatku a v celkovém duchovním a hospodářském úpadku.
Bůh skrze proroka Aggea ve dvou kapitolách knihy zjevil diagnózu, příčiny
nezdarů a vyzval k řešení. Aktuální výzvou je hlavní zjevení vyjádřené
myšlenkou: vzbudit ducha vůdců (Ag 1:14) a tím i ducha ostatního lidu.
Bůh obnovuje národy od jejich státních a duchovních představitelů a vyzývá
tyto muže v zodpovědném postavení, aby přiložili k dílu srdce a aby se posílili.
A) Bůh nejprve ukazuje příčiny nezdaru a stagnace:
1. staráme se o své věci, o své domy, priority, ne o boží (Ag 1:4)
2. usilujeme o soukromé aktivity a podnikání (Ag 1:9-11)
opustili jsme boží dílo a dáváme přednost svým potřebám (Ag 1:4,10)
3. důsledkem tohoto postoje je sucho, neúroda a pustota domů (Ag 1:11, 2:18)
neefektivita vynaloženého úsilí, investic, která se nepromění v užitek (Ag 1:6)
B) Bůh klade několik podmínek a vyzývá k rozhodnosti v oblasti myšlení
a k jednotnému úsilí:
1. Vyzývá vůdce a lid, aby přiložili své srdce k božímu dílu.
Tato výzva je učiněna pětkrát: (Ag I. 1:5; II. 1:7; III. 2:16; IV. 2:19a; V. 2:19b)
2. Další výzvou je, aby se posílili (v moci Ducha svatého)
a) nejprve vůdcové (Ag 2:5a)
b) potom všechen ostatní lid (Ag 2:5b)
3. Vůdcové a lid jsou vyzváni, aby dodělali dílo boží, které bylo začato (Ag 2:5c)
C) Bůh dává konkrétní pokyna jak obnovit a dokončit dílo stavby chrámu:
1. „Vstoupit na horu“ to znamená jít mezi lidi do terénu, vyhledat
spolupracovníky, vejít do oblastí a struktur, kde je „materiál“, tj. kde se zdržují
a pohybují lidé.
2. Svezte dříví (z hory) to je výzva k evangelizaci, k získávání lidí pro dílo obnovy
církve a státu.
3. „a stavějte tento dům“ – budujte tělo Kristovo, budujte vztahy mezi lidmi,
kteří mají stejnou vizi (viz Ag 1:8)
D) Výsledek naší poslušnosti:
a) Bůh si to oblíbí
b) a bude oslaven (Ag 1:8b)
E) Bůh k této práci a k úspěšnému dovršení díla dává a zaslibuje pomoc.
Co Bůh slibuje i dnešním vůdcům a lidu v dnešní době:
1. Bůh vzbudí ducha vůdců (Ag 1:14b)
2. Bůh vzbudí ducha ostatků všeho lidu (Ag 1:14b)
3. Bůh bude s námi při díle. Zaslibuje svou přítomnost. Slíbeno dvakrát
(Ag 1:13, 2:5; Já jsem s vámi viz. Mat 18:20; 28:20; Mar 16:20)
4. Bude s námi skrze osobní přítomnost svatého Ducha – doslovně: Duch
můj stojí uprostřed vás, nebojte se (Ag 2:6)
5. Bůh zaslibuje finanční a hmotnou pomoc. Zjevuje, že mu patří stříbro
a zlato světa. Naše nebeská banka má název: (Ag 2:9)
6. Bůh pohne národy a okolnostmi a to způsobí, že lidé přijdou k Bohu.
Je to řečeno dvakrát: I. Ag 2:8 II. Ag 2:22. Zde je vysvětlena příčina
světových událostí a cíl dějin: národy pod tlakem událostí a otřesů budou
směřovány k Hospodinu.
7. Bůh potvrdí obnovenou vládu země a potvrdí vůdce svého lidu.
Zároveň dojde k rozvratu systémů, které stojí v opozici vůči božímu lidu
(Ag 2:3).
8. Bůh učiní vůdce sobě blízké jako pečetní prsten. To znamená, že skrze
ně bude stvrzovat své rozhodnutí, smlouvy a prohlášení (Ag 2:24).
9. Bůh zaslibuje, že sláva posledního domu bude větší, než sláva
předešlého (Ag 2:10)
Nakonec dodejme, že vůdcové lidu – místodržitel Zarubábel a velekněz
Jošua uposlechli proroka Aggea a tím Slova Hospodina. Také i lid
uposlechl Boží výzvy. Je tu řečeno, že se báli Hospodina. To byl důležitý
postoj srdce i pro dnešní dobu, jinak nemáme základ k poslušnosti
(Ag 1:12).
Tímto rozborem textu proroka Aggea jsme i dnes vyzváni k aktualizaci
a aplikaci. Žijeme v podobné době, kdy jsme obdrželi vnější svobodu, dílo
Boží jsem začali a nedokončili a shledáváme všeobecnou stagnaci.
Myšlení lidí je zaměřeno k naplňování osobních potřeb a dílo Boží je
dáno stranou. Poznali jsme, že jako v době Aggea je nutné, aby vedoucí
a zodpovědní lidé ve vedoucích pozicích duchovní, kulturní, hospodářské
a státní správy přijali tuto výzvu.
My nemůžeme vzbudit duvha vůdců a lidu. To učiní Bůh. Ale máme přiložit
své srdce k Božímu dílu a posílit se v Pánu. Otevřenost srdcí a myšlení je
předpokladem ke vzbuzení ducha v nás. Řekni: Ano a bude ti dáno. Učiň to,
k čemu tě Bůh vyzývá nyní a přijmeš, co ti slíbil.

---