Kdo je církev?
Je to společenství Božího lidu. (Eklésia)
Kdo věří v Kristovu oběť, kdo má odpuštěny všechny hříchy.
Kdo je znovuzrozen. Kdo je v Kristu. Kdo Kristu slouží, kdo žije pro Něj.
Je to ten, koho zná Ježíš.
S Kristem jsme spojeni (srostlí) ve křtu,
jsme s ním spojení ve smrti (Řím 6)
a následně ve vzkříšení a posazeni s Kristem v nebesích.
Znovuzrozením a křtem se člověk stává součástí Těla Kristova.
Získává povolání a umístění v těle – tedy mezi sourozenci.
Nová smlouva, KREV a CHLÉB
1 Kor 10,16 Kalich požehnání, za který děkujeme – není to
snad společenství Kristovy krve?
Chléb, který lámeme – není to
snad společenství Kristova těla?
17Jako je jeden chléb, tak jsme jedno tělo.
I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb.
KREV společenství krve Krista
Krev Kristova mluví.
V Krvi je život, v krvi je duše.
Vylil na smrt svou duši a byl započten
mezi vzpurné (Iz 53,12)
Krev Kristova očišťuje od každého hříchu.
Přesněji řečeno víra v prolitou krev na kříži
nás očišťuje od každého hříchu.
CHLÉB je společenstvím těla Kristova
Je jen jedno tělo, jedna církev Kristova.
Církev staví Ježíš, nikoliv my.
Církev je tělo, společenství Božích dětí – údy, které
spolupracují – na vyučování, v růstu,
v práci pro Krista, tj. šíření Evangelia
S Kristem se setkáváme skrze víru
v Duchu (na rovině duchovní)
S Kristem se setkáváme (na rovině
„hmatatelné“), skrze večeři Páně
S Kristem se setkáváme ve společenství na rovině
služby, povolání, společenství, vyučování, chval,
modliteb, v Těle Kristově.
Tělo a krev – dvě roviny
Náš boj není proti „tělu a krvi,“ – tedy
ne proti lidem (pozemská rovina)
Jsme součástí těla a krve Kristovy,
součástí Krista (nebeská rovina)
Evangelizace – vyhlašování Dobré zprávy
Apoštolové nebyli posláni „zakládat sbory.“
Apoštolové byli posláni hlásat dobrou zprávu o Kristu, Evangelium.
Ti, kteří uvěřili, se sdružovali, a tak přirozeně vznikaly sbory,
společenství znovuzrozených lidí, dětí Božích.
Sbory neměly pastory, ani žádné jiné „funkce“,
ale apoštolové ustanovovali pouze starší pro správu sborů,
později také diakony pro praktické úkoly či potřeby lidí.
Při evangelizaci nezveme lidi pouze do nějaké
denominace či skupiny, ale především do vztahu s Kristem,
který by měl samozřejmě vyústit do spojení s Kristovým tělem.
Kristovo Tělo by samozřejmě mělo zastupovat samotného Krista na zemi.
Proto Pavel říká: „Prosíme vás, na místě Kristově, smiřte se s Bohem“.
Tedy v první fázi je navést, pokud možno, do osobní komunikace s Otcem.
Nevěsta Kristova je označením pro Kristův lid (pro Boží lid), tj. pro ty,
kteří jsou znovuzrozeni a Kristu vydáni – vydáni láskou, kterou mají k Pánu
skrze Ducha Svatého, který v nevěstě přebývá. Do nevěsty Pánovy patří lidé
z každého kmene a jazyka a lidu a národa, kteří jsou znovuzrozeni.
Znamená to tedy i to, že jsou ve spojení s Pánem v Duchu Svatém,
milují Ho a poslouchají Jeho příkazy. Nikdo bez svatosti neuzří Pána a Boží
lid – nevěsta – musí tedy očekávat na svého Manžela, Ženicha: Pána Ježíše
Krista, který ji draze vykoupil svou vlastní krví a daroval jí život.
Nevěsta se těší na setkání se se svým Pánem Ježíšem Kristem.
Její podstatou je taktéž vláda s Ježíšem Kristem a zaslíbení
věčného života skrze Krista v Božím království. Tak je tvořen duchovní
chrám, který je jinde nazýván duchovním Jeruzalémem. Hlavou nevěsty
je sám Pán Ježíš Kristus. Můžeme mluvit o duchovním propojení,
duchovním společenství a vstupu do něj. A pokud jsme uvnitř,
tak máme volat další, aby vstoupili.
I zpívají novou píseň, říkajíce: Jsi hoden vzít tu knihu a otevřít
její pečeti, protože jsi byl zabit a za svou krev jsi Bohu koupil
lidi z každého kmene a jazyka a lidu a národa a učinil jsi je
našemu Bohu králi a kněžími, i budou kralovat nad zemí.
(Zjevení 5,9-10)